Jsou to čtyři roky, co mi došlo, že jako programátor se vzhledem k svým omezeným schopnostem již nemám kam dál profesně posouvat, a proto jsem revidoval svůj kariérní plán a začátkem listopadu 2016 se stal produktovým manažerem. Teď – po čtyřech letech – je na čase zhodnotit, co mi tohle rozhodnutí dalo a vzalo.
Motivace
V době, kdy jsem do Seznamu nastoupil, neměla divize Reklamy (tehdy ještě MARS – Mobilní a reklamní systémy) příliš rozvinutou produktovou organizaci. O tom, co se bude vyvíjet, rozhodovali konzultanti z obchodního oddělení, produktoví manažeři na základě jejich požadavků akorát psali specifikace, na kterých se ovšem zpravidla příliš nepodíleli vývojáři, byť pak podle nich programovali. Tahle praxe tak do značné míry i formoval moji představu o produktovém managementu (INSPIRED Martyho Cagana jsem si přečetl až o dva roky později).
Pro mě v roli programátora tehdy bylo – i vzhledem k mé předchozí pracovní zkušenosti – poněkud frustrující, že nemám vzhledem ke své pozici možnost to, na čem pracuji, žádným způsobem ovlivnit. Naštěstí se ale tou dobou uvolnila pozice produktového manažera reklamního systému Sklik, a já tak dostal příležitost vystoupit ze své komfortní zóny a začít proces řízení rozvoje reklamního systému nějakým způsobem ovlivňovat.
Příležitost
Slovo příležitost přitom používám zcela záměrně. Pokud bych měl totiž jmenovat něco, čeho si v Seznamu opravdu cením, tak jsou to právě příležitosti, které Seznamákům nabízí. Neříkám, že je to vždy jednoduché, rychlé nebo samozřejmé. Mnohdy to vyžaduje víc úsilí a energie, než by jeden čekal, že je v sobě schopný nalézt. Ale pro toho, kdo má odhodlání, tu ta příležitost vždycky je. A já jich měl nespočet.
V první řadě to byla příležitost zjistit, co vlastně takový produktový manažer dělá. Zpětně odhaduji, že mi trvalo zhruba rok a půl, než jsem tomu přišel na kloub. Nijak to ovšem nezměnilo skutečnost, že stále nejsem schopný někomu – třeba svým prarodičům – jednoduše vysvětlit, co vlastně dělám.
Dále jsem měl příležitost převzít řízení práce ve vývojovém týmu v Brně, kde jsem do té doby byl asi jen dvakrát v životě. Za původně čtyřčlenným týmem jsem tak začal pravidelně každý týden dojíždět. Tým se postupem času víc než ztrojnásobil, rozrostl do Ostravy, několikrát přeskupil, obrovským způsobem se posunul v samoorganizaci, a tím i pomohl spoustě svých členů profesně vyrůst.
Měl jsem příležitost vést neúspěšný projekt, nebo projekt, který po nezčetných průtazích a dlouho očekávaném nasazení do produkce způsobil firmě finanční ztrátu. Zároveň s tím jsem ale měl i příležitost poučit se z chyb, zlepšit komunikaci se stakeholdery, eliminovat rozdíly v očekávání, a vést tak další projekty již o poznámí lépe. Naposledy třeba ten, který umožnil Skliku stát se plnohodnotným nástrojem pro plánování a vyhodnocení všech typů kampaní.
Měl jsem příležitost řídit implementaci GDPR v reklamních systémech, což nevyžadovalo nic menšího, než si toto nařízení ve volném čase nastudovat. Díky tomu jsem zas ale měl možnost seznamovat veřejnost, vysvětlovat jí a obhajovat náš postoj jakožto firmy k této právní normě. Zároveň s tím jsem se ale bohužel v paměti mnoha svých kolegů zapsal jako „odborník na GDPR“, takže se dodnes stává, že otázky spojené s ochranou osobních údajů chtějí konzultovat primárně se mnou namísto s naší DPO.
Dvakrát jsem měl příležitost vybrat si a rozšířit svůj tým o dalšího produktového manažera, kterého jsem mohl zaškolit, a tím mu pomoct k převzetí vlastního produktového týmu. Zrovna tak mám teď příležitost vést stážistu z vývoje, který – stejně jako já před čtyřmi lety – uvažuje o změně své kariérní dráhy.
Měl jsem příležitost zrušit neperspektivní produkt – nástroj ppcHIT, který Seznam pár let předtím akvíroval a na jehož rozvoji jsem se do té doby jako programátor sám podílel.
Loni jsem pak měl příležitost vyrazit do Londýna na Mind the Product – přední světovou konferenci věnovanou výhradně produktovému managementu, kde jsem mimo jiné zjistil, že problémy, se kterými se dnes a denně potýkáme, se nevyhýbají ani ostatním produktovým manažerům a že v tom rozhodně nejsme sami.
Mise
Seznam je velká firma a jako taková má i obrovskou setrvačnost, takže jakákoliv změna kurzu trvá delší dobu, než by si jeden přál. Je to zhruba stejné, jako když se rozhodnete otočit plně naložený tanker. Zároveň je to však i důvod, proč moje mise v Seznamu ještě ani zdaleka není u konce.
Stále je totiž v běhu přechod na streamové zpracování dat, o kterém jsem mluvil před dvěma lety na akci Seznam se s vývojáři. Navíc je tu pořád prostor pro zvyšování spolehlivosti mně svěřených služeb. Data-driven desicion management je pak téma, u kterého jsme sotva zapluli pod povrch. A v neposlední řadě k tomu, aby naše produktová organizace dospěla, ještě nějaký ten kus cesty pořád zbývá, a byla by tak hrozná škoda z ní teď sejít.